S dvojčaty v Mexiku: Naše (mexické) dny jsou sečteny!

Doba čtení: 4 minuty

Je to k nevíře ale 5 měsíců uteklo a jen co jsme vyklepali písek z Bucerías, mohli jsme zas pomalu balit kufry do Čech. Čas je opravdu zvláštní. První dva měsíce tu utekly jako voda. Další dva se táhly jak žvejka na botě. A ty poslední tři týdny letěly snad nadzvukovou rychlostí. Jak jsme je strávili? O tom je dnešní článek 🙂.

OPERACE POLOPOUŠTNÍ BOUŘE S OSLAVOU

Sotva jsme přiletěli z Bucerías, už jsme zase šupajdili do Querétara (hlavního města). Tam se konala rodinná oslava pantátových narozenin. Ten víkend byl asi nejteplejší za celou dobu, co jsme byli v Mexiku. 

Ty rodinný setkání tady mám ráda. Asi tím, že jsem si svou rodinu pohromadě moc neužila. Pantátova mamka zase navařila, jak pro regiment, byl skvělý dort a grilovalo se. Potom jsme se šli projít na dětské hřiště a zase zpátky. Jó tohle mi bude chybět :-). 

V neděli jsme se po snídani vypravili do nového domu našich kamarádů Cristy a Lala. Dům si postavili v posh komplexu La Vista Residencial u toho nového obchoďáku Paseo Querétaro, kde jsme byli na nákupech o Vánocích. Když jsem ten dům viděla, spadla mi brada. 

Celkem má tři patra. Na patře, kde je kuchyň, je velká terasa. O patro níž je TV room a zahrada. O patro výš zase ložnice a další 2 pokoje – každý s vlastní koupelnou. A na střeše je další terasa. Úplně jak z katalogu! A nejlepší jsou na tom 2 věcí – že Cristi chodí každý den uklízečka, která uklízí a hlídá jejich dcerku Tori, když Cristy pracuje. A pak taky to, že ten dům mají postavený v takovém tom Hygge stylu. 

To je v Mexiku celkem rarita, protože většinou převládají studené materiály a tmavé nebo hodně výrazné barvy. Interiéry jsou většinou přeplácané nejrůznějšími soškami a dalšími lapači prachu. Ale tady ne. Všchno je takové otevřené, čisté a přitom útulné. Nejradši bych tady vykydla na terase do dalšího dne s drinkem v ruce. Ale měli jsme s sebou holky, což znamená „no time to relax“. 

Odpoledne jsme tedy vyrazili zpátky do Tequisu a cestou nás zastihla celkem vydatná písečná bouře. V jednu chvíli fakt nebylo vůbec vidět ani na dva metry. Bylo moc super v tomhle řídit. Naštěstí jsme dojeli v pohodě. 

Další víkend jsme hostili druhou oslavu narozenin, tentokrát pro kamarády. Přišli pantátovi spolužáci ze střední i z VŠ. Pár z nich jich mělo s sebou děti, a tak jsme povolali naši Bety, aby nám s nimi trochu pomohla. Bylo to moc fajn setkání a příjemná atmosféra.

Byl tam i jeden pantátům kamarád, kterého s manželkou před časem unesli z jeho ranče. Byl asi 14 dní v zajetí a jeho táta musel zaplatit slušené výpalné. Chlapec je z toho doteď otřesený a já se mu vůbec nedivím. Bohužel i tohle je v Mexiku normální :-(. 

ZÁŽITKOVÁ AGENTURA REGALADOS

Poslední dny v Mexiku jsme si chtěli co nejvíc užít. Využili jsme tedy toho, že jsme měli chůvu a vyrazili poznávat místní krásy. Jednou jsme vyrazili na oběd do nejvíc posh hotelu v Tequisu – Relox. Tam to vypadá jak v nějakém koloniálním fancy hotelu někde na africkém safari.

Následující víkend jsme se vypravili do termálního koupaliště El Geiser ve státě Hidalgo. Toto koupaliště je otevřené 24/7, cesta z Tequisu trvá přibližně 45 minut a už několik kilometrů před gejzírem si můžete u pouličních stánkařů koupit plavky, kruhy a další věci do vody. Problém byl ten, že byl zrovna prodloužený víkend, a tak se tam kromě nás vypravila ještě asi tak polovina Mexika. 

Fronta na vstup byla jak za totáče a při představě, jak se vaříme v bazénech o 80 stupních tělo na tělo s ostatníma se nám tak nelíbila, že jsme to nakonec vzdali a otočili směr Tequis. Zhruba v polovině cesty jsme totiž zahlédli upoutávku na jiné termály tak jsme se rozhodli zkusit štěstí jinde.

Jednalo se o objekt Hacienda Tecozautla. Ten funguje jednak jako hotel a druhak jako relaxační klub pro rezidenty. Je to taková oáza klidu na dně polopouštního údolí asi 10 minut od hlavního vjezdu. Pustí vás tam, jenom když jste ubytovaní v hotelu nebo si plánujete koupit pozemek v rezidenční oblasti. Tak jsme předstírali zájem a dali si tam super oběd :-). 

Předposlední víkend jsme se vypravili do Peña de Bernal. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst v Mexiku. Navíc Pueblo Mágico. A tak jsme nemohli odjet bez toho, aniž bychom se s ním rozloučili. Byli jsme bez holek a tak jsme se kochali výhledem na Peñu, rozkvetlýma Jacarandas (stromy s fialovými květy) a v klidu si snědli Gorditas Negritas a vypili cafe de olla. 

Stavili jsme se i v mém oblíbeném obchůdku Katrina, což je lokální brand. Specializuje se na typickou mexickou módu, ale v trochu fashion stylu – tak, aby byla unositelná i v běžném životě. Koupila jsem si tam bílé tílko a růžové kalhoty. V dalším obchůdku mi pantáta koupil nádherný korálkový náhrdelník. A v místní tkalcovně jsme našim hostitelům z Bucerías koupili do jejich nového domu tapiserii na zeď. 

Naše poslední návštěva bylo centrum Tequisu. Naposledy jsme si dali brunch na terase s výhledem na dominantu města – kostel na náměstí. Naposledy jsme si prošli malebné uličky. A na naposledy jsme si na místních obchůdcích a na mercado artesanal (trh rukodělných výrobků) něco koupili. Tentokrát věci do kuchyně – tortillero (nádoba na teplé tortilly a palačinky), exprimidor (pákový vymačkávač na citrusy) a mističky na salsy. 

Taky jsme zavítali do místního shopu Ay Güey. Je to něco jako mexický Desigual, jen s lepšími motivy a je levnější. Úplně typické je pro ně oblečění s motivem lebky, kolibříka, jaguára nebo panenky Lele. A s hodně flitry. Já si tam koupila tričko a šaty. Pantátovi jsem koupila k narozeninám tričko s třpytivou lebkou. Mají opravdu krásné obchůdky, prezentaci i taštičky. Po úlovku od této značky jsem toužila od našeho příletu v Mexico City, když jsem s totálním jet lanem a rozespalá zahlídla obchůdek na letišti. 

DESPEDIDAS (ROZLUČKOVÁ SETKÁNÍ)

Našich úplně posledních pár dní před odletem se neslo ve znamení rozlučkových setkání a rodinného focení. Na focení jsme participovali přesně asi tak 20 minut, protože pak z toho byly holky tak zpruzený, že jsme museli jít pryč. Naštěstí jsme pár fotek chytli a fotilo se v zahradě za domem, tak jsme to měli domů blízko.

Naposledy jsme se loučili s pantátovým bráchou Luisem, jeho ženou Lau a jejich dcerkou Lili. Potom se stavili kamarádi Mariana s Victorem, kterým jsme byli v prosinci na svatbě. A taky Lalo s Cristi a Tori. Rodina Mariany má v Querétaru vyhlášenou restauraci Mariposa. Jejich signature food je speciální pastel (koláč), který měli i na svatbě. A dovezli ho (na motorce!) i teď.

Taky jsme byli pozvaní na večeři k Lety a Javierovi. Lety udělala enchiladas (tortilly, které „plavou“ v salsa verde = zelené pikantní omáčce). Jako dezert byla sladká brambora se sirupem. A na závěr panák tequily na trávení : -D Večer před odletem jsem udělala luxusní guláš a limetkový cheesecake, stavila se Lety s Javierem a pantátovi rodiče. To bylo takové moje Czecho-despedida 🙂

Poslední dny v Mexiku jsme si tedy užili společenského života, místních krás a skvělého jídla. Jak jsem se mega moc těšila domů, tak mi najednou bylo líto, že odjíždíme. Mexiko se mi dostalo pod kůži. Mám ráda jeho rozmanitost a barevnost ve všem. Sice si neumím představit žít tady natrvalo, ale určitě se sem budu ráda vracet. Příště zmíním hororovou cestu zpátky a tím se první série naší mexické telenovely uzavře. Pokračování příště 🙂.