S dvojčaty v Mexiku: Z Temazcalu do špitálu

Doba čtení: 6 minut

Můj poslední příspěvek zaváněl menší krizičkou. Holt není každý den posvícení. I to je život. Tento příspěvek je o dost pozitivnější. Po tom, co jsme si odhlasovali návrat do ČR v původním termínu, jsme zjistili, že nám na všechno zbývá už jen měsíc a půl. Začali jsme být akční a na každý víkend si něco naplánovali. Dnes se podělím o pár zážitků. 

AZTÉCKÁ POTNÍ CHÝŠE – TEMAZCAL

Týden po návratu pantáty jsme se vydali s jeho bráchou Carlosem a bráchovou přítelkyní Pau na okraj Tequisu, na místo zvané Tres Marías. Tam na nás čekaly 2 hodiny Temazcalu a hodinová masáž. 

Temazcal je tradiční potní chýše z prehispánského období. Je hliněná, vysoká asi 150 cm a uvnitř je díra, do které se dává směs léčivých bylin. Podobně jako sauna, lázně, hammam apod., se i Temazcal používal k očistě těla i ducha. Běžně rituálem provází i šaman. 

Ten na tom našem Temazcalu chyběl. Ale i bez něj to na mě mělo značně purifikační efekt. V jednu chvíli nic nevidíte. Jen tmu a bílou páru. Nemáte tedy skoro žádné vnější vjemy. Vnímáte jen teplou páru a vůni bylin. My k tomu dostali ještě pastu z minerálů a čerstvé Aloe Vera, které jsme si mohli rozetřít po těle. 

Následovala masáž celého těla. Jestli jsou něčím masáže v Mexiku typické, tak tím, že vám protáhnou dutiny. Vonné esence vám dají jak na tělo, tak vám kus hadříku s koncentrovanou esencí zarazí skoro až do nosu se slovy „hluboký nádech a výdech“. Až mě z toho rozbolela hlava. 

MEXICKÉ SUSHI

Další skvělou věcí v Mexiku je sushi. Nejen, že je neskutečně dobré, ale je i neuvěřitelně levné. Za 120 pesos se královsky najíte. V Tequisu je jen jedna sushi restaurace. Jmenuje se Teriyaki a musí se dost ohánět, aby uspokojila poptávku. Denně mají desítky objednávek, protože místní sushi je naprosto luxusní. Tady jsme zakončili náš skvělý Temazcal den. 

KDO NESKÁČE, NENÍ MEXIČAN – SUPERBOWL

Velkou událostí, i v Mexiku, je americký Super Bowl. Nás k jeho sledování pozvali sousedi Letty s Javierem. Všechno při něm jede ve velkým – show je velkolepá (zazpívala Rihanna, která zároveň odhalila, že je zase těhotná). Telka, na který jsme zápas sledovali, byla jak v multikině. A popcorn jsme jedli z asi 40-ti litrového pytle. Tohle už není ani klasický XXL balení, ale XXXXXXXXXXXXXXXL 😀 v ČR by vystačilo pro celou rodinu na rok.  

MASÁŽ V LA CASEONA

O pár dní později jsem pokračovala ve wellness maratonu a zašla si na masáž do nedalekého hotelu La Caseona. Na začátku jsem dostala skleničku místního vína na účet podniku a vyplnila formulář. Hm, not bad 🙂 A pak už se jen nechala 80 minut hýčkat. Opět mě praštilo do nosu silné aroma, které jsem musela inhalovat. Paní masérka mi vybrala lahvičku s názvem „Amor“ (láska). Celá masáž vyšla cca na 1500 pesos. 

SETKÁNÍ PO 10 LETECH A VINICE LA REDONDA

Následující víkend po Temazcalu jsme se konečně, po skoro čtyřech měsících, sešly s mojí kamarádkou z VŠ – Dančou. Studovaly jsme obě politologii a dokonce spolu nějakou dobu bydlely. Máme na tu dobu spoustu vzpomínek – pár z nich už trochu v mlze, respektive alkoholovém oparu 😀

Danča žije už 8 let v Mexico City se svým přítelem Ricardem, se kterým má syna. Ten je o rok starší, než naše holky. Všichni přijeli už v pátek a ubytovali se hotelu Regalo del Alma, který patří Letty a Javierovi. Bylo to tak super, vidět zase známou tvář, pokecat si v češtině a zavzpomínat na starý dobrý studentský časy.

V pátek i v sobotu jsem vstávala vražedně brzo – už ve 2h ráno, protože jsem se účastnila pokročilého Theta Healing kurzu online. V sobotu po kurzu dorazila Bety, aby holky pohlídala, a my tak mohli vyrazit s Dančou a spol. na vinici. 

Danča se celých 8 let chystala navštívit vinice v Queretaru, ale ještě se jí to nepodařilo. A my konečně měli důvod vyrazit na atrakci, kterou máme doslova 15 minut za barákem. Vína z Queretara vyhrávají nejrůznější ocenění a sjíždějí se na ně lidé z celého Mexika. Taková malá Francie uprostřed pouště 😀 

Viñedos La Redonda byla založená v roce 1975. Areál je rozlehlý a krásně upravený. Hned u vjezdu je obchod, kde si můžete zakoupit vína a taky je okoštovat. U vinice je i obří parkoviště. Ale pokud by se vám z pochopitelných důvodů nechtělo řídit, dojedete sem z Tequisu i vláčkem. 

Z vinice je super výhled na hory a mísí se v nich vinná réva s kaktusy nopales a levandulemi. Tohle uvidíte fakt jenom v Mexiku. Mezi jejich nejznámější vína patří slaďoučké Ruby nebo červené Nosotros los Mexicanos. To je o něco trpčí. Můj favorit je růžové Ruby.

Po asi hodinové Guided Tour jsme zakempili v místní restauraci a objednali si k luxusnímu jídlu flašku růžového Ruby. Víc jsme, jakožto vyčerpaní abstinující rodiče, nezvládli. I tak mi to celkem stouplo a přišlo mi to jako totální vodvaz 😀 Užívala jsem si krásný den, klid a setkání po tolika letech. 

Na druhý den jsme chtěli ještě společně vyrazit buď do centra Tequisu nebo nedaleké Pueblo Magico – Peña de Bernal. Bohužel se mi ale přihlásilo totální vyčerpání z nevyspání a důkladné spirituální očisty Theta Healingem, masážemi a Temazcalem. Padla jsem za vlast 🙁

INJEKCE DO ZADNICE

Jestli jsem se tu něco naučila, tak to, že mexický patogeny prostě nevyležíte jen s čajem a pozitivní myslí. Musí se na ně tvrdě. Po tom, co jsem do sebe nalila asi deset litrů čaje, sežrala kilo ibuprofenu a snažila se celou situaci „zpracovat“ s pomocí Theta Healingu, jsem po týdnu pochopila, že to sama nedám. 

Vyrazili jsme na stejnou soukromou kliniku, kam chodíme s holkama. Doktorka se mi při pohledu do krku zhrozila. Že prý tam mám brutální zánět. Asi streptokok. To by vysvětlovalo, proč už týden mluvím jak kdybych denně vyhulila karton cigaret. A do toho chrchlám jak tuberák. Napsala mi antibiotika na tři dny, paracetamol, sirup proti kašli a poslala mě do nemocnice na injekci. 

Hm, tak to jsem viděla prvně. Injekce na zánět. Tady je to prý běžné, když se potřebujete rychle vykurýrovat. V Čechách jsem o tom nikdy neslyšela. Za consulta medica na soukromé klinice jsme zaplatili 400 pesos. Léky vyšly na 1200 pesos. A 25 pesos ještě za aplikaci injekce do řiti. Consulta medica dělají jinak i v některých lékárnách, např. Ahorro. Tam to vyjde na 80 pesos. Jen nevím, jaká je kvalita. Asi píšou na všechno defaultně antibiotika. 

OÁZA KLIDU

Injekci jsem dostala ve čtvrtek a v sobotu jsme měli jet do města Pachuga ve státě Hidalgo. To je vzdálené asi 2 hodiny autem od Tequisu. Bydlí tam rodiče manželky pantátova bratra, kteří jsou oba pediatři. Byli jsme s nimi domluvení, že holkám naočkují druhou dávku Prevenaru. Byla to hotová rodinná výprava – jeli i pantátovi rodiče a brácha Luis s rodinkou. 

Dost jsem se těšila, že poznám zase další stát a nové město. Nakonec jsem se ale rozhodla zůstat doma a odpočívat, abych se co nejdřív zbavila toho šílenýho moribundu. I přes všechny ty léky jsem pořád měla záchvaty tubery, až se mi začal rýsovat six pack. Navíc to byl splněný sen – den a půl klidu, bez dětí 😀 Jenže…

Pantátovi rodiče s námi byli už od pátku. Brácha Luis měl dorazit druhý den v 10h a společně měli všichni vyrazit do Pachugy. Z předchozího příspěvku už ale víte, že v Mexiku neplatí zákon času. Mexičani jsou tím i tak trochu pověstní 🙂 Já ze svého dne nezávislosti ale nehodlala ztratit ani minutu. Proto jsem už ráno zabalila pantátovi kufr. Zabalila jsem i holkám, oblékla je a měla na cestu připravený čistý plíny, mlíko a svačinky. 

Nenápadně jsem všechny organizovala a snažila se vyvíjet psychologický nátlak tím, že jsem se co 10 minut ptala, jestli už je Luis na cestě a kdy tu bude 😀 V 10h, kdy se mělo vyrážet, teprve vyrazil z Queretara. Neeeee 😀 To už jsem nevydržela a prohlásila, že právě zahajuji „prázdniny“ a ať už po mně nikdo nic nechce (to bylo 10:15). 

V 10:40 Luis přijíždí. Všichni už se obouvají, načež pantátův táta si na poslední chvíli vzpomene, že chce na cestu tousty. Začne roztápět pánev, smažit vajíčka, krájet zeleninu. A mě běží v hlavě: „No dopr.. oni snad dnes neodjedou..“ 😀 Nakonec jsem všem v 11:00 zamávala, pantátovi řekla, ať se ani neopovažuje vracet se další den před 17h. A pak mi začal ten nejlepší den v Mexiku 😀 

Uvařila jsem si čaj a posadila se na terasu. Pozorovala jsem ty červený sýkorky a motýly Mariposa Monarcha, který zrovna začali migrovat z Michoacánu. Taky jsem si dala po 2 měsících saunu. A pak skoro 12h v kuse psala svou knížku. Chtěla jsem se sice konečně poprvé, po roce a půl, pořádně vyspat. Ale o půlnoci mi došlo, že jsem si vlastně ještě nic neužila a začala jsem sjíždět na Netflixu Love is Blind 3. Byla jsem z tý vší volnosti tak vyexcitovaná, že jsem nemohla až do půl 5 do rána usnout. 

Na druhý den jsem pokračovala ve psaní, načež mi pantáta v 11 volá, že za hodinu bude doma. Že s holkama už se to nedá vydržet, že v noci moc nespaly a často opakovaly „mama“. A že je prostě naložil do auta na polední spánek a vrací se dřív. Toť k mému přání, aby se dřív, než odpoledne, nevracel – haha 😀

WONDER MAMA

To je prostě úděl matek. Zachraňovat situace, nespat a nemít víc, než 24h klidu. To bylo evidentně moje maximum, který jsem mohla po antibioticích a paracetamolech dostat 😀 A v tomhle cirkusu ještě pište knihu a vypadejte ucházejícně. Naštěstí jsem objevila skvělýho pomocníka, kterýho by měla  v povinný výbavě mít každá matka, pokud nechce kolem zrcadla chodit, jak kdyby ji pohledem měla sežehnout Medúza ze Souboje titánů. Super je i pro ženský, co nestíhaj nebo hodně cestujou (i pro chlapy).  

Už jsem ho zmínila v předchozím příspěvku. Jmenuje se LumiSpa iO a po pěti týdnech používání jsem naprosto nadšená. Nic tak efektivního jsem v péči o pleť ještě neviděla. Konečně se zas ráda dívám do zrcadla. Nejenže to funguje, ale z nějakýho důvodu jsem schopná to dělat pravidelně. Každý ráno a večer 2 minuty, nic víc. Díky masážní hlavici z lékařského silikonu a antibakteriálního stříbra mi to krásně promasíruje obličej. Výsledkem je zářivá, čistá, pružná a jednotná pleť. Póry se zatáhly a mizí i černý tečky a pytle nad i pod očima. Vytváří to takový ten efekt korejský „porcelánový“ pleti. Neuvěřitelný. 

Používám k tomu ještě spešl čistící gel, který mi přišel společně s přístrojem. A po čištění už jen exfoliační toner a hydratační krém. Obojí obsahuje výtažky z adaptogenů. Díky tomu se krásně přizpůsobí jak mojí pleti, tak vnějším podmínkám. Za mě naprostá pecka. Pokud by měl někdo zájem stačí se jen zeptat – ráda na vše odpovím nebo zajistím slevu. 🙂

Co říci závěrem? Snad jen to, že po každý bouři přichází duha a nic se nejí tak horký, jak se zdá. Příště se spolu podíváme na další pláž v Pacifiku – Bucerías.

Zatím adios amigos 🙂