Jak jsem si splnila sen a napsala knihu

A je to tady! Dlouho očekávaný a několikrát proklamovaný eBook MŮJ OSOBNÍ PRŮVODCE NA MOUNT HAPPINESS jde konečně do světa 🙂 Napadlo mě, že by možná bylo čtenářsky zajímavý (dobře, i marketingově :-D), napsat o tom článek. Zajímá vás, kdy se zrodila myšlenka napsat knihu, co všechno napsání knihy obnáší, jaké překážky jsem musela překonat a proč jsem se nakonec rozhodla knihu vydat jako eBook? Čtěte dále!

OD NÁPADU K REALIZACI

Napsat knihu byl můj dávný sen. Psaní jsem milovala od doby, co jsem se naučila psát. Ať už se jednalo o básničky, slohovky nebo články do školních novin, vždycky jsem se snažila své čtenáře hlavně pobavit. Ne vždy se ale můj humor setkal s pochopením paní učitelek :-D. 

Někdy od roku 2010 jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych napsala knihu. Asi o životě. Asi o mém životě. Pořád jsem ale měla pocit, že nemám dostatek „nábojů“ a cítila, že se ještě musí nějaké věci stát, než ji napíšu. 

Nakonec se muselo stát toto:

• Dokončila jsem VŠ
• Osamostatnila se
• Zažila osudové setkání, které mi změnilo život
• Změnila jsem kariérní směr z diplomacie na korporát
• Z kancelářské krysy jsem se přes high level asistentku vypracovala na vysněnou pozici v pharma marketingu
• Krachlo mi pár rádoby vztahů
• Prolezla jsem bezpočet kurzů osobního rozvoje
• Dala jsem se dohromady s dlouholetým kamarádem
• Narodily se nám dvojčata – to mi taky změnilo život, i priority

Uplynulo dlouhých 11 let, než nadešel ten správný čas. Už někdy od roku 2014 mě ale kamarádka Radka přesvědčovala o tom, že mám talent na psaní a že něco musím vyprodukovat. V průběhu let mě v tom utvrzovala. To mi dodalo odvahu přejít od myšlenky k činům. Po narození našich holčiček jsem dostala vnitřní impuls, že už jsem ready :-).

PŘÍPRAVNÁ FÁZE

Když jsem se pustila v říjnu 2021 do psaní, měla jsem jen úvod a určitou představu, jaké kroky by měla kniha obsahovat. Ty najdete ve čtvrté části – výstup na Mount Happiness. Na mysl mi ale chodily nutkavé myšlenky, že ten postup přeci nemůžu jen tak vymlasknout bez předchozí přípravy čtenáře. 

Věděla jsem, že předtím musí být nějaká teoretická část, aby si lidé dali věci do souvislostí a pochopili, proč se jim děje to či ono, a proč tedy mají dělat tyhle konkrétní kroky. Jsem fanoušek komplexního přístupu k lidskému zdraví a spokojenosti, proto jsem propojila vědecký přístup s tím spirituálním. Věřím, že vše je propojeno, proto se na lidské zdraví a spokojenost dívám z pohledu duše, těla i mysli. 

V domácí knihovně jsem měla nějaké knížky, ze kterých jsem intuitivně čerpala moudrost a inspiraci. Jejich seznam najdete na konci knihy. A pak se to rozjelo, dala jsem se do čtení a podtrhávání. Potom jsem si ze všech těch knih (a že jich nebylo málo) dělala poznámky. 

Čtení a dělání poznámek trvalo přes půl roku. Začala jsem s tím asi tři týdny po narození holek. Četla a poznámkovala jsem každou volnou minutu – když holky přes den spaly, když je pantáta vzal na procházku. Když večer spal pantáta i holky. 

Měla jsem celou dobu pocit, že mě vede nějaká vyšší síla, protože mi chodily nápady a informace jako by odnikud. A vždycky to pak v celkovém kontextu dalo smysl. Takhle postupně vznikaly jednotlivé kapitoly, které pak jakoby samy zapadly do logického celku.

PSANÍ A PŘEKÁŽKY NA CESTĚ

Nakonec jsem měla asi 200 stránek poznámek, uf. Bylo celkem umění se tím vším prokousat a rozhodnout se, kde bude jaká část. A pak to ještě dát všechno dohromady tak, aby to na sebe přirozeně navazovalo a rozhodnout se, jaké informace zůstanou, jaké vypustím a čím je doplním ze svých zkušeností a aha momentů.

Inspirace ke mně chodila vždycky nečekaně a většinou, když jsem neměla po ruce počítač. A tak jsem u sebe vždycky měla alespoň mobil a psala nebo mluvila si do něj poznámky. Nejlepší nápady ke mně chodily ve sprše, při ranní procházce s kočárkem nebo při čtení těch chytrých knížek.

První rok jsem si myslela, že knížka bude spíš beletrická a všechny ty moudra budou zabalený do nějakého hezkého příběhu. Měla jsem dokonce vymyšlená i jména postav a jejich příběhy i celkový kontext. Část příběhu jsem měla už i napsanou. To jsme se už přesunuli do Mexika a mě došlo, že tímhle stylem by ta knížka měla asi 600 stran a s těma našima divoškama za zády bych ji psala asi do důchodu.

Proto jsem změnila strategii a rozhodla se, že z ní udělám praktického průvodce do každodenního života. Přišlo mi zajímavý tam jednu tu postavu, průvodce Salvadora, nechat. A tak jsem popsala celý jeho příběh, který byl původně na začátku knížky. Při finálním čtení se mě ale pár lidí ptalo, proč je tam ten Salvador, když to píšu já. 

Uznala jsem, že mají asi pravdu. Vůbec se mi do toho nechtělo, protože jsem na Salvadora byla pyšná (umělá inteligence mi dokonce vytvořila jeho tvář). Strávila jsem nad ním dost času. Jenže nikdo nevěděl, jaká byla ta původní myšlenka – zabalit to do příběhu. A tak jsem kapitolu o Salovi s těžkým srdcem vypustila (a s ní i desítky hodin práce). Ale třeba i jeho příběh někdy ožije :-).  

Rozlučka se Salvadorem byl přesně ten moment, kdy jsem cítila úplnou marnost, bezmoc a pochybnosti. Takových momentů nastalo v každé fázi tvorby asi milion. Po celou dobu psaní jsem se naplno starala o holky a snažila se věnovat i pantátovi. Neustále jsem bojovala s únavou a časem. Točila jsem se v pekelné smyčce touhy splnit si svůj sen a snaze „být super mámou a super partnerkou a být tu pro rodinu“.

To byly přesně ty chvíle, kdy jsem si říkala jestli to má to vůbec smysl. Jestli to bude někdo číst nebo jestli mi to vůbec stojí za to přehnaný úsilí a nevyspání a popichování od pantáty, že furt píšu. V těch chvílích se ale vždycky ozval tichý hlásek v mojí hlavě, který mě přesvědčoval o tom, že je to součást mojí cesty, moje poslání. Nemohla jsem se od toho psaní odtrhnout. 

Na palici třeba bylo to, když jsem dostala nějakou inspiraci nebo kreativní náladu a potřebovala jsem ty myšlenky hodit na papír. A v ten moment holky začaly brečet a já je šla utěšit a pak ztratila nit. Nebo byla třeba 1 v noci a já věděla, že jestli hned nezaklapnu PC, budu druhý den nepoužitelná, ale mě zrovna políbila múza.

Navíc jsem to dělala právě i pro tu rodinu. Po narození holek jsem si řekla, že budu dělat už jen věci, který pro mě mají smysl. A co může být víc, než to, co třeba lidem nějak pomůže. I kdyby to byl jen jeden člověk, má to smysl (teda jako doufám, že jich bude víc, ale víte, jak to myslím) :-D. 

Měla jsem vizi, že chci s rodinou cestovat, být tu pro ně, když mě budou potřebovat, tvořit si něco svýho, čím budu pomáhat ostatním a dělat něco, na co budu hrdá. Abych šla holkám příkladem a bylo pro ně normální živit se tím, co je baví a naplňuje. Chci, aby měly dobrou startovní čáru do života. 

Díky tomu, že jsme odjeli na půl roku do Mexika, kde jsem měla 3x týdně na pár hodin chůvu, tak jsem tu knížku konečně dopsala. To byl konec února 2023 a já ji po finálním 12-ti hodinovém psacím maratonu dokončila a odeslala s jazykem na vestě ke kontrole. Myslela jsem, že tím mám to nejnáročnější už za sebou. Ha ha, omyl :-D. 

GRAFIKA, KOREKCE, RECENZE A JEDEM 🙂

Dopsat rukopis je jedna věc, ale udělat z toho knihu v čitelné podobě, je věc druhá. Bylo potřeba si ji ještě několikrát přečíst, opravit překlepy, stylistiku, upravit některé pasáže. Do toho zapracovat úpravy na základě podnětů od prvních čtenářů. 

To všechno jsem byla schopná si udělat sama i když mi to při už asi desátém čtení lezlo pěkně krkem. Měla jsem pocit, že pořád něco dělám, píšu, upravuju, kontroluju, ale pořád nevidím ten finální výsledek. Už jsem se chtěla fyzicky i mentálně zase věnovat rodině a dalším věcem. Ke konci psaní jsem měla už jakousi pisatelskou horečku, kdy jsem věděla, že už jsem fakt blízko, ale břeh pořád není nadohled a já myslela, že z toho snad zešílím.

V praxi je běžné, že autor dopíše prvotní draft a pak asi rok trvá, než jde kniha na pulty. Stojí za tím tým lidí, kteří vše kontrolují a upravují. Někdo dělá grafiku, někdo kontroluje pravopis a stylistiku, někdo edituje. Já to dělala sama během dvou měsíců s divoškama 🙂 Takže až vám někdy někdo bude tvrdit, že něco nejde, vzpomeňte si na jednu permanentně nevyspalou mámu 😀

Na co jsem ale narazila, byly čárky. Sice jsem mívala z češtiny většinou jedničky, ale došlo mi, že na čárky v souvětích jsem malej pán. Jakože 20 různých pravidel pro blbý čárky?! A tak jsem věty, u který jsem si nebyla jistá, vykopírovala a poslala na korekce. A pak je zase kopírovala zpátky. No, připadala jsem si jak Popelka při přebírání hrachu, co si budem. 

Samostatnou kapitolou byla grafika. Na tuhle část jsem se ale moc těšila, protože jsem měla vše dopředu namyšlené a dělala ji v Canvě, která je dost user friendly. Navíc mě tyhle věci vždycky bavily a snažila jsem se, aby to bylo vidět i při tvorbě vizuálu. Celkové úpravy po dopsání mi zabraly přes dva měsíce. Teprve 6. května 2023 byla knížka v takové podobě, že jsem ji nebála vypustit. Příběh ale nekončí…  

VYDÁNÍ A TECHNIKÁLIE

Další krokem bylo vydání. Součástí mého snu bylo i to, že svou knihu jednou uvidím v nějakém knihkupectví. A tak jsem se začala ptát lidí, kteří už s tím mají zkušenosti. To, co jsem se dozvěděla, mě nikterak nepotěšilo. Vydat knížku přes nakladatelství je sice krásná věc, ale z prodeje uvidíte při troše štěstí cca 10 %. 

A já na to: „No kurde, nepsala jsem to přeci takovou dobu, nepotila krev a nepřivodila si chronickou spánkovou deprivaci jen kvůli tomu, abych z toho nakonec měla jen nějaký desátky!“ Vždyť je to jak moje třetí dítě! A já svoje děti nadevše miluju. Jít cestou nakladatelství pro mě bylo NO GO. Jenže co teda? 

Vytisknout si to na vlastní náklad? To by sice šlo, ale zvedlo by to náklady o tisk a navíc je na to potřeba počáteční kapitál nebo crowdfunding. Kapitálem jsem, jako matka na rodičáku a s hypotékama, zrovna neoplývala. Na crowdfunding jsem neměla nervy, ani trpělivost. 

Nabízela se ještě třetí možnost – eBook. Vůni nové knížky sice miluju a ráda si ji ohmatám. Ale ta elektronická je zase skladná, teď je to celkem trendy a navíc i eco friendly, protože šetří lesy. Přihlásila jsem se tedy do online kurzu na online podnikání a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí. 

Nejenže jsem se naučila, jak napsat a vydat eBook, ale naučila jsem se taky něco o tvorbě a editaci webu, propojování aplikací pro automatizaci prodeje, integraci platební brány, propojení s podnikatelským účtem, tvorbě grafiky, copywritingu, social media managementu. A díky nově nabitým zkušenostem jsem naprosto nečekaně získala dvě moc zajímavé spolupráce. Přijde mi, že za pár měsíců na mateřské jsem se toho po nocích naučila tolik, co za několik let v práci 😀

MŮJ VLASTNÍ PRŮVODCE

Psaní knihy posunulo mé technické, grafické a marketing skills. A taky mi toho hodně dalo na mé vlastní cestě osobního rozvoje. Informace z knížek a intuice mi daly nové vhledy. Snažila jsem se to všechno aplikovat do každodenního života. A to mi zase zpětně přinášelo další zkušenosti, podněty a aha momenty, které se v knížce objevily. 

Byla jsem nadšená, že MŮJ OSOBNÍ PRŮVODCE se stal i mým vlastním průvodcem. Jeho tvorba mě nakonec dovedla i k mé milované metodě Theta Healing, která dala tomu, co znám, úplně jiný rozměr. Bylo to něco, co jsem celé roky hledala. Nic účinnějšího, a přitom tak citlivého, jsem v oblasti osobního rozvoje ještě nepoznala. 

A nějaké moudro na závěr? Když znáte svoje proč, tak přeskáčete i ty nejvyšší překážky. A pokud to nevzdáte, výsledky se zaručeně dostaví. O tom je vlastně celá ta knížka – pochopit, rozhodnout se, vykonat a nevzdat se 🙂 Tak se na ni mrkněte a budete víc happy a v zenu. A taky nepodceňujte matky na mateřský – občas jsou schopnější, než se v těch teplácích, poslintaným tričku, drobkama ve vlasech a s pandíma kruhama pod očima, zdají být 😀

KNÍŽKU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE 🙂