Zazvonil zvonec a z kámoše je otec

Doba čtení: 5 minut.

V prvním příspěvku jsem slíbila, že někdy napíšu o setkání se svým vyvoleným.  Tak tedy voi la. Na úvod snad jen to, že k tomu vedla dlouhá cesta. Snažila jsem se ji popsat v následujících řádcích, aby bylo zřejmé, že vysněný vztah není samozřejmost, ale je za ním několik zklamání a vnitřní práce. Inu, pojďme na to. 

Bylo nebylo jedno království. V něm žila princezna, které vztahy nikdy moc nešly. Možná proto, že byla z rozvedené rodiny a rodiče měli, co do ideálu, sedmero hor a sedmero řek. Princezna dostala do vínku nízkou sebehodnotu, lehký narcismus a toxický pohled na to, jak se chovat ve vztahu i sama k sobě. Po vzoru Disneyovek čekala, až ji z mizérie zachrání udatný princ. 

ŽILA JSEM NA PŮL PLYNU

Za svůj život jsem měla 3 vážné vztahy. První na gymplu, druhý na výšce. A ten třetí je ten do života. I druhý byl kandidát na „žili šťastně až do smrti“. Všechno bylo super. Až na to, že jsem nebyla šťastná a nevěděla proč. Měla jsem všechno, o čem jsem myslela, že mě udělá šťastnou – stabilní vztah,  slušnou práci, čerstvě nabytý titul… přesto jsem měla pocit, že žiju jen na půl plynu a říkala si, jestli je to jako všechno, co od života můžu čekat. 

Po tom, co mě můj vnitřní hlas přesvědčil, že tehdejší přítel není můj život, jsme se rozešli, i když mě to mrzelo. To jsem netušila, že dalších 7 let budu mít problém najít stabilní vztah. V té době jsem poznala člověka, který mi změnil život. Byl kondenzací všech mých ideálů.  Nikdy jsem nic podobnýho nezažila a měla za to, že k tomuhle setkání můj život směřoval. 

Pořádný vztah z toho nikdy nebyl a já se kvůli němu trápila dlouhých 6 let. Zkusila snad všechno, co si člověk představí pod pojmem „self-help“. Nakonec jsem usoudila, že jeho role v mém životě nebyla svatba, ale nakopnutí vnitřní transformace a kariéry. 

Když jsem se dala trochu dohromady, chtěla jsem zas do hry. Profil na seznamkách jsem si střídavě zakládala a rušila. „Swajpovala“ jsem tak, jako bych hrála Tetris a kolikrát netušila, co tam vlastně hledám. Občas jsem zašla na nějaké rande, ale k druhýmu většinou nedošlo. A když už jsem se s někým vídala, končilo to často zklamáním. Prostě taková klasika novodobých princezen.  

BYLA JSEM ZÁVISLÁ NA TOXICKÝCH PARTNERECH

Po čase mi došlo, že to vždycky začíná a končí stejně. Měla jsem dar na to vybírat si chlapy, kteří mě nakonec opustili. Nebylo otázkou jestli, ale kdy. Kluky, co mě chtěli, jsem ghostovala a dlouho žila v domnění, že je se mnou něco v nepořádku. Hledala jsem způsob, jak se „opravit“. 

Intuice mě mj. navedla ke knížce Robin Norwood – Women who love too much. Bingo! Pochopila jsem, že můj podvědomý výběr je něco, jako závislost třeba na cigaretách. Byla jsem závislá na toxických partnerech, respektive na pocitu, který mi dávali a na odpovídajících biochemických reakcích. Od tý doby jsem začala o vztazích přemýšlet jinak.  

K dalšímu posunu v myšlení došlo během korony. Najednou jsem neměla nabitý pracovní diář nebo odreagování ve fitku. Kluby zavřely, cestovat se nemohlo. Odpadl i víkendový program, naplánovaný na měsíc dopředu. Jakmile můj každodenní život „utichl“ a já se víc zaposlouchala do sebe, došlo mi, že jestli se sebou něco neudělám, umřu sama. 

Vánoce 2020 jsem nechtěla trávit doma. Bylo mi prostě trapný být po třicítce na krku jednomu z rodičů, když už bych měla pomalu mít svou vlastní rodinu. A tak jsem se rozhodla, že lepší, než sedět doma v depce, budu radši sedět na pláži. Tím jsem si podepsala ortel. Z destinací, kam se mohlo, vyhrál Zanzibar. 

NEJDŘÍV JSEM HO MOC NEREGISTROVALA

Vyrazila jsem s partou single kámošů. Mezi nimi byl jeden, se kterým jsem se seznámila třetí den v předešlé práci. Snažil se o mě od první chvíle. Nejdřív jsem ho moc neregistrovala, ale byl tak perzistentní, že se postupně zařadil do okruhu přátel. 

Hned v letadle se nabídl, že mi půjčí polštář a když myslel, že spím, tak mě hladil po vlasech. Kdo se ho o to jako prosil? Děsně nenápadně mě s ním šoupli do pokoje. A tak na cestě tam jsem měla jasno – jestli se o něco pokusí, skopnu ho z postele 😀 

A on mi místo toho řekl, že jestli ho teda fakt nechci, tak to zkusí s jednou naší kámoškou. Wow. To jsem nečekala. Nějak jsem to nemohla vydýchat, což mě překvapilo. Další večer jsme spolu zůstali sami na pláži. On si uvědomil, že ho to stejně táhne nejvíc ke mně. A já si řekla, že o něj nechci přijít. Jak to dopadlo asi říkat nemusím. Do poloviny pobytu jsem to brala jen jako dovolenkovou užívačku a myslela si, že se po návratu vytratím po anglicku. 

Jenže v průběhu jsem cítila, jak se ve mně postupně něco mění. Najednou jsem v něm neviděla jen kámoše na cestování a party, ale inteligentního člověka s podobnými životními cíli a zájmy. Všimla jsem si, jak má krásný úsměv. Navíc se ke mně vždycky choval jako k princezně a byl tu pro mě pokaždý, když jsem potřebovala. 

Ke konci dovolený mi došlo, že ani po třech týdnech non stop spolu jsem neměla chuť ho zabít 😀 Naopak mi s ním bylo moc fajn. Navíc pět předchozích let jeho snažení vykazovalo prvky stability. Tak nakonec jsem to byla já, kdo se ho zeptal, jestli to spolu zkusíme. 

 Jak se vztah vyvíjel, moje city dál pracovaly. Pořád jsem myslela na slova R.Norwood, že v netoxickém vztahu se můžeme nejdřív cítit zvláštně, protože hned necítíme ty ohňostroje jako s toxickým partnerem. Bad boys jsou prostě něco jako brambůrky – víš, že v nich není nic dobrýho, ale stejně je sežereš na posezení. A třeba taková brokolice nechutná sama o sobě nic moc, ale zajistí Ti zdravý život.  

UŽ SI NEDOKÁŽU PŘEDSTAVIT ŽIVOT BEZ NĚJ

Pár měsíců po návratu z dovolené jsem otěhotněla. Rovnou dvojčata. Věci pak nabraly rychlý spád a my se postupně sestěhovali a do měsíce koupili dům. U porodu a po něm mi byl neskutečnou oporou. A asi tehdy jsem se do něj naplno zamilovala. Už si nedokážu představit život bez něj. 

Potřebovala jsem prostě víc času. Konkrétně 5 let na to, abych si uvědomila pár věcí a začala ho vnímat jinak. A pak pár měsíců na to, aby se to ve mně nějak dopeklo. Respekt před jeho vytrvalostí. Dnes, díky jeho lásce a přijetí chci být tou nejlepší verzí sebe sama. Trochu jako Richard Gere v Pretty Woman 😀 

Nakonec mi došlo, že princem Krasoněm si musím být sama. Nikdo jiný nemá povinnost mě zachraňovat. Když se dobře poznáš, postupně vyléčíš bebí z minulosti a přijmeš svoje stíny, vesmír udělá simsala bim a ve správný čas Ti na správný místo přihraje člověka, se kterým bude život pohádka. Děkuju každý den za to, že to se mnou nikdy nevzdal  

S láskou,

Margaret